Hra Osudu - XVI. Den poté

Druhého dne se Draco opět sešel s Harrym. Když ho viděl ráno u snídaně, měl dojem, že se neudrží a skočí po něm a znásilní ho přede všemi na jednom ze stolů plných jídel (óó, jaká romantika, rozdat si to mezi křupavou slaninkou a míchanými vajíčky…), ale nakonec si to rozmyslel.

Celou dobu, co se ládoval uzenkami, sledoval Potterova záda a čekal, až se otočí jeho směrem. Pořád nemohl uvěřit tomu, co se včera stalo a potřeboval se ujistit, že se mu to jen nezdálo.

Prvního letmého pohledu se dočkal až za malou chvíli. Potter se rozhlédl po síni, zda někde Draca nezahlédne.

Pomalu pohledem zamířil ke stolu zmijozelských. Blonďáka našel téměř okamžitě. Zabodl svůj zelený zrak do duhovek zbarvených jako mračna před bouřkou a nepatrně se usmál.

Draco jeho pohled opětoval a měl co dělat, aby mu neposlal vzdušný polibek, což by se ale v tomto okamžiku jistě neobešlo bez komentáře, neboť Draca pečlivě sledoval Zabini i s Millicent a její kočkou.

"Kam to koukáš, Draco? Flirtuješ s Potterem, jo? Mimochodem, jak jsi s ním daleko? Už ti zbývají jen necelý tři dny…" prohodila Mil a podrbala svoji kočku pod krkem.

"Díky, bez tebe bych to nevěděl. Ještě, že tě mám," obrátil znechuceně oči v sloup.

"Takže to zatím s Potterem moc slibně nevypadá, co?" usmála se spokojeně Millicent, soudě podle Dracova tónu, že si s Potterem ještě nezačal ani povídat.

"Dobře, přiznávám, nejde. A co má být? Mám ještě tři dny!" vybuchl Draco, popřel svojí pýchu a přiznal i to, co nebyla pravda. Nemohl teď na černovlásku prostě vybalit, že se s Harrym schází už pár dní a že se včera dali dohromady. A že to rozhodně bude vztah na dýl, než na jeden polibek. Stálo ho to málem nervy vidět, jak se dívka spokojeně a vysmívavě kření. Však ty se ještě budeš divit, holčičko, pomyslel si Draco a usmál se sám pro sebe. Najdu na tebe něco tak peprného, že mi ještě budeš klečet u nohou, abych to neprozradil, uklidňoval sám sebe a už v duchu spřádal plán, jak to udělá, aby něco zjistil.




Konečně nadešel večer a Draco zamířil na sraz s černovlasým mladíkem. Nemohl se už dočkat, až svého milovaného sevře v náručí, až ucítí jeho dech na svých tvářích, až spojí své rty v něžném polibku plném lásky. Nemohl se dočkat celého Harryho.

Spěšně vyběhl do Astronomické věže. K jeho překvapení už tam Harry čekal. Jen co Draca spatřil, svižně k němu došel, objal ho a celou tvář mu zasypával polibky.

"Tak se mi stýskalo, Draco," šeptal a rty se dotkl špičky Dracova nosu.

"Mě taky, Harry, mě taky," odpověděl po pravdě Draco a doopravdy se šťastně usmál.

Chlapci se pomalu přesunuli k pohovce stojící uprostřed místnosti a usadili se na ní. Lépe řečeno položili se. Draco slastí málem přestal dýchat, když na sobě cítil váhu Harryho těla. Bylo to tak příjemné, tak vzrušující. Cítil každý kousíček Harryho těla, jeho hruď na své, prsty jedné ruky zabořené v jeho blonďatých vlasech, druhou Harryho ruku dobývající se pod jeho košili, teplý dech na zrůžovělých líčkách, bouli v Harryho rozkroku třící se o jeho též vzrušený klín…Cože? Draco nebyl hloupý, věděl, co vyboulenina v kalhotách znamená. Přesto se trošku zalekl. Zatím na něj šlo všechno moc rychle, teď dostal strach, že Harry bude chtít něco víc, než se jen mazlit. Ale to se Dracovi nechtělo.

"Copak se děje, lásko?" zeptal se Harry, zřejmě si všiml, jak Draco ztuhl. ¨

"Nic, Harry. Jen…"

"Co?"

"Jen nejdeme na to moc rychle? Teda jako ne líbání a mazlení, ale..." jeho pohled sklouzl na ruku pod košilí. Harry jí okamžitě vytáhl, jakoby se popálil, a posadil se.

"Promiň, Draco, nechtěl jsem dělat něco, co by ti bylo nepříjemný…" omlouval se a zněl opravdu upřímně.

"Harry, mně to je příjemný. Právě až moc. Nechci nic udělat unáhleně, promiň. Je toho na mě nějak moc," zakuňkal Malfoy a očima těkal všude jinde než po Harryho obličeji.

"Nemáš se za co omlouvat. Udělám, co si přeješ. Vím, že je toho na tebe hodně. Chápu to, Draco," usmál se a pohladil blonďáka po vlasech. "Pojď sem ke mně," zašeptal.

Draco celý červený v obličeji poslechl a schoulil se Harrymu v náručí. Ještě nikdy se necítil tak v bezpečí, jako právě teď.

A právě v tuhle chvíli se mu v hlavě zrodil nápad, jak zjistit o Millicent a Zabovi to nejhorší, co mohl. Styděl se za ten plán, styděl se sám za sebe, ale žádné jiné východisko neviděl.

Malfoy byl prostě Malfoy a všechno dělal jen ve svůj prospěch. Harryho miloval, ale prohnanost a další zmijozelské vlastnosti z encyklopedie své duše jen tak rychle vymazat nedokázal.